Ááá

(Tohle bude na této adrese první článek o světě tam venku, za internetem.)

Tak nám zase probíhá jedna hra na sport… Dřív jsem měl dost vyhraněný postoj k olympiádě, vadilo mi to pokrytectví: Jak se předstírá, že jde o něco víc, než továrnu na prachy a pěknou show. Kecy o sportu, o oslavě síly těla a ducha apod. Přitom co je nejdůležitější a také nejsledovanější disciplínou? Jednoznačně slavnostní zahájení s ohňostrojem – oslava síly zábavního průmyslu.

Myslím, že se to olympiádě stalo tehdy v roce 1936, do té doby to byla spíše hobbícká akce. Německo ukázalo světu, jaký potenciál se v OH skrývá: Že je to další příležitost pro dokazování, že právě lidé z určité země jsou ostatním nadřazení.

Se studenou válkou se to pak pořádně rozjelo na všech stranách severní polokoule: Provázela to propaganda, tu provázel zájem diváků i sportovců (propaganda funguje), to přilákalo „sponzory“, ti přilákali spotřebitele a to zase další „sponzory“, kolo se roztočilo… Sport už není cílem, ale prostředkem.

Ale… Spousta věcí kolem OH mi sice stále vadí (například náš zákon 60/2000 mi bude pít krev, dokud bude v platnosti), ale už na ni nenahlížím tak černobíle:

1. Pro zúčastněné sportovce to je splnění snu, které jim přeju.
2. Někteří diváci si tím budují vztah ke svému původu, jiné to inspiruje k vlastní sportovní aktivitě (v lepším případě rekreační, ale i vrcholový sport je lepší než žádný), další se třeba „jenom“ pobaví a všichni se shodnou, že show je to velkolepá.
3. Poskytuje témata k diskuzi. Letos například tráva a sport – ano či ne, nebo velká mezinárodní akce v totalitní zemi – ano či ne.
4. Nechá vydělat spoustě lidí – údržbáři sportovišť počínaje, lobbisty jednotlivých měst konče.

Kdyby to byla čistě soukromá akce a kdyby se tolik neschovávala za polomrtvé ideály, mohla by mi být docela sympatická. Jako různá mistrovství ve fotbale, hokeji, golfu, pokeru a podobně.

Tak tohle je zhruba můj současný postoj k olympijským hrám.

To je zatím vše, příští článek snad bude zase o Javě.